Píseň o srdci

Jan Skácel

V malinkém krámku ve kterém čas dříme půvabná prodavačka řekla mi

Dobrý den pane čím vám posloužíme hlas měla jako z hedvábí

a když jsem pravil že chci její srdce namítla tiše: To se smí?

Srdce můj pane to se neprodává srdce je přece víc než diamant

ta věc se pane jenom darem dává já svoje prodat nehodlám

Smekl jsem klobouk opustil jsem krámek a byl jsem na ulici sám

Ta dívka ale za mnou z krámu vyšla hedvábným hlasem na mne volala

nermuť se chlapče že jsem byla pyšná já nechtěla být k tobě zlá

za lásku hochu dám ti svoje srdce za lásku bych je rozdala

Na tomto světě na prodej je všechno i čest a sláva všichni o tom ví

jen čisté srdce krásné čisté srdce na žádném rynku není ke koupi

[D]